Korely a papoušci

Web o korelách a papoušcích

Korela chocholatá

Korela chocholatá

 
                                                   Korela chocholatá je po andulce druhým nejrozšířenějším papouškem mezi chovateli. Za svou oblibu vděčí především svému elegantnímu zjevu, ne příliš výraznému, ale zajímavému vybarvení a schopnosti stát se ochočeným miláčkem.

Korela chocholatá je jediným představitelem rodu Nymphicus. Tento druh a tím i celý rod se vyznačuje především vztyčitelnou chocholkou na temeni hlavy. Někteří ornitologové řadili korelu k papouškům ploskoocasým. S kakaduovitými byla korela zaměňována právě pro svou vztyčitelnou chocholku a pohlavní dimorfismus, který je nápadně podobný např. kakadu havranímu, ale liší se od kakadů svým dlouhým stupňovitým ocasem. Štíhlý tvar těla a chování korely zase připomíná papoušky ploskoocasé.

Nejcharakterističtějším znakem papoušků, jakožto i korel, je zobák. Horní hákovitě zahnutá část zobáku přesahuje přes dolní. Horní čelist je pohyblivě spojena s lebkou kloubem. Tento pro papoušky nezbytný orgán využívají nejen k loupání semen, ale i ke šplhání a přidržování. Zobák můžeme nazvat tzv. třetí nohou papoušků.
Zobák je vybaven masitým jazykem, který je jedním z předpokladu napodobování zvuků.
Korela chocholatá nemá mazovou žlázu jako jiní ptáci, kteří si sekretem potírají peří. Ochranu peří korely před nadměrným vlhkem zabezpečuje zvláštní pudr, který se tvoří rozpadem prachového peří.
Dalším morfologickým znakem je utváření noh a prstů. První a čtvrtý prst směřuje dozadu, zatím co druhý a třetí dopředu. Korele to umožňuje mistrně šplhat po větvích, bohužel ale i po záclonách v bytě. Všeobecně se tvrdí, že si korely potravu do zobáku nepodávají, ale dokáží si ji přidržet při oštipování listí pampelišek, nebo při oždibování větví.
Pohlavní dimorfismus je méně výrazný, ale u přírodně zbarvené korely lze snadno rozlišit podle žlutě zabarvené hlavy samce od chocholky přes líce až po hrdlo. Samici poznáme podle matnějšího zbarvení lící a mramorování na spodní straně žlutých ocasních pér.

Velikost korely odpovídá zhruba našemu menšímu kosovi nebo špačkovi. Délka těla je 30 - 33 cm, křídlo je dlouhé 15,7 - - 16,6 cm, rozpětí měří 35,4 - 38,2 cm, délka ocasu je 14 - 16 cm. Hmotnost korely se pohybuje mezi 70 - 90 g. Rozměry volně žijících korel se příliš neliší, jen v délce ocasu je deseticentimetrový rozdíl. U volně žijících je delší.

Korela chocholatá je typickým papouškem Austrálie. Obývá hlavně vnitrozemí, ale při velkém suchu i pobřeží. Vyskytuje se především v otevřené krajině s vysokými stromy a porosty blahovičníků.
Migruje v počtu 10 až 50 kusů za potravou a vodou. Takto migrujícím zvířatům se říká nomádi. Korela je nejtypičtějším zástupcem.

O korele se poprvé zmiňuje John Gould, který ji studoval na své cestě po Austrálii v roce 1840. Pravděpodobně v témž roce byly do Evropy, konkrétně Paříže, dovezeny první korely. První odchov se podařil H. Lenkfeldovi v roce 1858. Už tehdy byly korely velmi oblíbené.

Útočištěm korely v bytě je klec. Musí být jednoduchá, prostorná, praktická, snadno umyvatelná a vhodně umístěná. Pro korelu, kterou si chceme ochočit si spíše vybereme klec menší, ve které rychleji zkrotne a je přítulnější. Vyhovující rozměry jsou : základna 40 x 35 cm, výška 35 cm. Klec by měla být z pevného, nejlépe kovového materiálu. Dno má být výsuvné a snadno omyvatelné. Z důvodů znečišťování okolí klece, což je v bytě velmi nepraktické, by měla být klec vybavena do výše 15 cm ode dna krycí plochou.
Nejvhodnější bidýlka jsou z tvrdého dřeva o průměru 1 - 2 cm, nebo větve nejedovatých stromů a keřů, jako je topol, bříza, líska, ovocné stromy a jiné.
Klec by měla být umístěna na světlém vzdušném místě, kde ale nehrozí průvan. Korela se musí v kleci cítit bezpečně. Někdy se uvádí, že je lepší klec pověsit ve výši hlavy, to je asi 170 cm od podlahy, právě kvůli pocitu bezpečí, který mají ptáci ve výšce.
Další vybavení klece, které však nesmí chybět je miska na krmení a na vodu.
Miska na krmivo by měla být hluboká, nejsou vhodné plytké, protože korela se v nich zobákem přehrabuje a tím dochází k zbytečným ztrátám i neskrmené potravy. Na vodu se dnes již častěji používají automatické napáječky, které se umísťují přímo k bidélku. Nevýhodou je, že se často zapomíná na výměnu vody. Každý den by měla mít korela čerstvou vodu.

Velikost voliéry není nijak omezena. Korely jsou výbornými letci, proto by jim délka voliéry vyhovovala i 5 - 6 metrů, ale v praxi se spíše setkáme s délkou 2 - 3 m, šířkou 0,8 - 1,5 m. Za vyhovující výšku můžeme považovat 2 metry. Vybavení voliéry je podobné jako vybavení klece.
Snášenlivost korely je velmi vysoká jak mezi korelami, tak i vůči ostatním papouškům. Nejvhodnějšímu spolubydlícími pro korely jsou andulky a zebřičky. Žádné závažné problémy se ale nevyskytují ani při chovu s dalšími astrildy, agapornisy, nebo rozelami.